Většinou nepíšu o politice, ale tentokrát si neodpustím zpětnou vazbu ke kandidatuře svého krajana, který nemíří nikam níž než do Evropského parlamentu. Minulé jaro jsem letmo sledovala, jak se na zdech a v novinách objevuje jméno Cong Hung Nguyen. Nebojte, není to můj příbuzný, ačkoli máme stejné příjmení. Nehodlám tedy psát nějakou oslavnou ódu. Jako absolventka evropských studií a vrstevnice s podobným životním příběhem si dovoluji pohlédnout na věc trochu kritičtějším pohledem, přestože Hungovi fandím a doufám, že českou politickou scénu neopustil a že tím českým bahnitým politickým rybníkem jednou pořádně zavíří.
Přiznám se hned zkraje, že jsem českou politickou scénu účelně nikdy moc nesledovala. Jednak jsem tu nějakou dobu nežila. A když už, tak jsem zjistila, že je lepší sledovat tu zahraniční, abych odtud nechtěla prchat. To zvrácené bezvědomí či nevědomí bylo celkem uspokojující ne-li přímo blahodárný. Kandidaturu Hunga jsem však po očku sledovala a to s úsměvem, ačkoli se mi zdál málo charismatický a s jeho nekonkrétními názory jsem povětšinou nesouhlasila. Zaujalo mě však, že se k tomu Hung rozhodl tak brzy poté, co jsme dostali právo ponechat si dvojí občanství. Mezitím co jsem já řešila, abych co nejdřív dostala český pas kvůli své cestě do Londýna, tak někdo ve stejném městě, ve stejném věku a stejného původu jako já kandiduje na europoslance.
Pominu-li příliš vysoký cíl, tak jsem ho za to vlastně obdivovala. Já jsem v Bruselu pracovala půl roku. Díky bohu v žádné byrokratické instituci, ale malé lobbystické skupině, kde se pracovalo opravdu tvrdě, zatímco kolegové z Parlamentu a dalších institucí byli nedostupní už ve dvě odpoledne. Potkávala jsem se tam s lidmi, kteří z našich daní brali tisíce eur měsíčně a několikrát ročně odjížděli na dovolenou, když jejich směrnice zrovna „spala“ (tzn. že probíhá proces připomínek a schvalování). Chodila jsem mezi byrokraty, kteří se tvářili, že je na světě nezajímá nic jiného než globální oteplování a že v boji proti chudobě by položili vlastní život, a přitom si stěžovali, jak je deštivý život v Bruselu nebaví, ale svého místa se nevzdají už kvůli těm penězům a kontaktům. Tehdy jsem se rozhodla, že to sice dostuduju, ale nikdy nebudu součástí tohohle cirkusu. Prostě mě bavilo učit se idee EU, které se v realitě trochu „zvrhly“. Mluvit o něčem celý den a přitom nic neříct. Psát celé dny a týdny něco, co nikdo nečte. V životě jsem si nepřišla víc zbytečná. A tímto děkuji svým bývalým šéfům za to, že mi dali šanci poznat realitu. Pomohlo mi to vyjasnit si, co chci a co nechci v životě dělat.
Ano, potkala jsem v Bruselu i úžasné lidi, poctivé lidi. Opravdu tam pracují i velmi chytří lidé, kteří se snaží pomoct české diplomacii a ekonomii a snaží se hájit naše zájmy. Ale bohužel nejsou tolik slyšet. Podle mě to není ani v těch lidech, ale v systému. Současně to prostě ještě nedovoluje férovou politiku (jestli něco takového existuje). Pracují tam i lidé, kteří patří dodnes mezi mé kamarády. Jsou tam lidé, kterých si vážím a kteří mě inspirujou. Ale potřebujeme takových víc! Jak moc je silná naše vůle, abychom nezapomínali na to, že peníze nejsou všechno? Abychom bojovali a vybočili z řady?
Takže jistě chápete, proč na všechny sliby kandidátů do EP koukám dost skepticky. Překvapivě u Hung jsem žádné sliby ani nepostřehla. Chybělo mi víc rozhovorů a besed, kde by osobně obhajoval svá stanoviska a důvody, proč by ho měla naše komunita volit. Jeden billboard ve vietnamštině k oslovení komunity o 70 000 lidech vážně nestačí. Pochopila jsem, že apeluje zejména na mladé Vietnamce z druhé generace, kteří jsou plně integrovaní do české společnosti a mají české občanství. Tudíž moc nechápu billboardy, které byly umístěny výhradně v Sapě. To je přece vietnamská tržnice, kam jezdí převážně maloobchodníci, Vietnamci, kteří sem přijeli podnikat, tudíž mají dlouhodobý nebo trvalý pobyt, a tak se nemohou účastnit žádných voleb. Hlavně jsem ale vůbec nepochopila, co mně a ostatním lidem vietnamské komunity Hung vlastně nabízí. Že bude reprezentovat naše názory, pokud budou v souladu s volebním programem ODS? Pardon, ale to mi opravdu nestačí.Ale je možný, že se mýlím a jen jsem to nepochopila.
Další, co mě zarazilo, byla samotná kampaň, která byla tak nevýrazná, že ji nepostřehli ani mí rodiče, kteří do Sapy jezdí každý víkend, ani moje kamarádka, která dodělává doktorát na VŠE a politologii tamtéž i vyučuje. Ale vzhledem k tomu, jak Sapu prezentovala Dělnická strana v předešlých volbách, tak i za toto gesto jsem ODS vděčná. Když už tak bych ale investovala do billboardů přímo před budovou VŠE. Přece jenom je to škola, kam chodí asi nejvíc mladých voličů ODS. Navíc tam studuje and všichni Vietnamci žijící v ČR :)) Taky mě trochu mě mrzí, že se Hung snažil zapadat do nudné ódesácké partičky a nevyzdvihl své přednosti jakožto Vietnamec, který přichází s novým elánem, jiným pohledem na život, jinými životními zkušenostmi a hlavně pocházející ze země, kde se nikdo nikdy nevzdá.
Rozhodně ale není všem dnům konec. Prvotní cíl splněn – je o nás slyšet, cesty se nám otevírají, máme mezi sebe odvážlivce. Nicméně nebylo by lepší začít nejdřív doma, tady v Čechách? Proč se zase bezhlavě cpát do Evropy, která je poslední dobou ve slepé uličce a sama neví, kam kráčet? Není lepší se naučit plavat v českých rybnících, předtím než skočíme do moře? Což takhle začít v říjnových komunálních volbách? To jdu poprvé k volbám a fakt si nechci vybírat mezi starými vyretušovanými tvářemi!
Komentáře
Ještě tu nikdo nic nenapsal :(