O studijním programu Erasmus kolují stereotypy typu: rok nekonečných mejdanů, dlouhých nocí plných drog, alkoholu a nezávazného sexu. Přiznám se, že můj akademický rok v Čechách je podstatně náročnější, co se týče učení, ale že bych to tady propila a propařila, tak to snad ne!
Erasmus je, řekla bych, fenomén či symbol mladých lidí v dnešní době cestování, výměnných pobytů a propojování kultur. V okamžiku, kdy dostanete výsledky z výběrového řízení, se vám třesou ruce, protože kladná odpověď vám možná změní celý život. Po prvních minutách euforie se začíná svírat žaludek úzkostí. Po prázdninách opustíte celý dosavadní svět – rodinu, přátele, partner/ku, známá místa a v příštích deseti měsících vás čeká …cizí země, život mezi cizími lidmi a dorozumívání cizí řečí.
Pro opuštěného Erasmáka je přátelství záchranný člun při bouřce na moři. Navázání kontaktů najednou nedělá tak velké potíže, jelikož je to jediný způsob, jak nestrávit další měsíce sama v pokoji. Přátelé se stávají rodinou, protože spolu trávíme veškerý čas. Velké štěstí, když narazíte na lidi, kteří vám opravdu sedí a rozumíte si s nimi i přes gramatické chyby v každé druhé větě.
Když se to zjednodušeně shrne, tenhle rok se tu, u nás ve Štrasburku, vytvořilo mezi Erasmáky pár skupin. Němci se druží s Rakušany, Španělé s Kolumbijci a Italy, Češi s Brazilci, Mexičany, Portugalci a Rusy, pak tu jsou Angličané s Američany a Kanaďany a nakonec Číňané, kteří si vytvořili menší ghetto : – ). Samozřejmě se to občas promíchá, ale základ zůstává.
Komentáře
Ještě tu nikdo nic nenapsal :(