DOIMOI

ĐÔI MÔI (vietnamsky pusa)

Duong1-01

Jmenuju se Dương, ve vietnamštině Slunečnice. Miluju sluníčko, ale nejsem sluníčkář, za to mám dost prořízlou pusu. Protože věřím v terapii sdílením, psaním a smíchem.

Jsem VietnamkaČeška s francouzskými předky, co má doživotní žloutenku. Hledám štěstí v životě propojující různé kultury. Vidím svět v písmenkách. Tužka je můj nástroj k boření předsudků. Hlavně těch, které jsou v mé hlavě.

Byla jsem počatá v Litvínově. Narodila jsem se v Hanoji 2 roky před Sametovou revolucí. Vyrostla jsem v Čechách. Sladká studentská léta jsem prožila ve Štrasburku, Grenoblu, protože mi nevyhovoval na palici postavený vzdělávací systém v ČR. První pracovní zkušenosti v zahraničí jsem sesbírala v Bruselu a Lyonu.

Jsem banánové dítě – zvenku žlutá, uvnitř spíše bílá. Na svůj žluto-bílý svět se snažím dívat s nadhledem a psát o něm lehkým perem. Miluji švejkovský humor, (sebe)ironii a politicky NEkorektní sarkasmus.

Se svým českým manželem vychovávám jednu žluto-bílou dceru, které pracovně říkáme polomáčenka.

O svém životě na mostě mezi Vietnamem a Evropou bloguju na Aktuálně.cz s většími i menšími přestávkami od roku 2008. V podstatě jen vyprávím historky ze svého života.

Můj knižní debut Banánové dítě (Vietnamka v české džungli) najdete v knihkupectvích od 9. listopadu 2017, vydává BizbooksAlbatrosmedia. Nejde o knižní vydání mých blogů, ale o 1. vietnamskou politicky nekorektní autobiografii v češtině. Studovala jsem totiž politologii, abych napsala politicky nekorektní žlutobílou knihu 🙂

Prostřednictvím 20 příběhů ze života vás vezmu na výlet do mého asijsko-evropského mládí v odboji.  Psala jsem ji svojí prořízlou pusou, která by byla ve Vietnamu okamžitě zalepena izolepou. K některým zásadním událostem přidal svůj pohled na věc můj český muž.

Banánové dítě (Vietnamka v české džungli)
Banánové dítě (Vietnamka v české džungli)
„Most propojující různé kultury je nejlepším místem k životu.
Tvořit znamená vzpomínat a smát se.“
„Dělat si srandu sama ze sebe je jako meditace.“
„Dokud budu psát, budu se smát.“
DƯƠNG NGUYỄN JIRÁSKOVÁ
(Slunečnice, něžná květinka, občas vostrá jak chilli omáčka)