Svět digitálních matek

Dneska vypadá Izie fakt hrozně. Oči uplakané, boule na hlav od včerejší srážky se zdí, po celém hrudníku omáčka od boloňských špaget. Tohle bychom měly vyfotit a postnout na Facebook. Ať se to všude nehemží jen těmi dokonalými miminky jak z reklamy,“ povídám Eli u nás doma.

To jo, ale aby na tebe neposlal někdo sociálku,“ zhatí mi nápad kamarádka.

A takhle to v dnešním světě holt chodí. Děťátko se fotí jen v nejlepších oblečcích, ani skvrnka se nesmí objevit před objektivem. Na všech snímcích vypadá byt jako by tam uklízela četa Stepfordských paniček, kde je smítko sprostým slovem. Protože mít opatlané dítě a nepořádek v domě – to přece znamená špatná matka, která svoji úlohu nezvládá.

Kdo ale tuhle rovnici vymyslel? Samy maminky, které se neustále v něčem porovnávají a navzájem se hodnotí? V před-internetové době se mezi sebou srovnávaly leda sestry, sousedky a kamarádky. Všechny odedávna soutěží o nejroztomilejší a nejšikovnější dítě. Dneska se díky internetu může o metál miminko roku přetahovat Evička z Horních Počernic se Zuzankou z Velkého Meziříčí, jež se nikdy neviděly. Stačí, aby jejich mámy měly smartphone.

Jejich revírem je Facebook a Instagram, jejich tempo je vražedné (zpravidla odpovídají do minuty, některé i uprostřed noci), jejich protivníci jsou matky s odlišnými názory. Když si pročítám diskuze maminek na mateřské, dostávám občas pocit, že nedělají nic jiného, než že sedí přilepené k počítači.

Nemůžu si pomoct, ale napadá mě otázka: proč mají mámy za potřebí tolik porovnávat svoje děti a svůj styl výchovy? Utvrzují se v tom, že jejich směr je jediný správný? Ve světle jiných přístupu se cítí více nadřazené, lepší než ostatní ženy? Čekají od ostatních pochvalu, uklidnění, podporu? Je mateřská o lajku, na který se čeká?

Přijde mi, že poslední léta je kojení nejvděčnějším tématem pro srovnávání mezi matkami. Kojení a nekojení se neprobírá jen na Emiminu nebo Modrém koníkovi. Kdekdo vám může chytře poradit, jak na to. Už si můžete i koupit online kurz správné laktace.

V dnešním světě je již běžné, když žena ve společnosti kojí. I celebrity se toho nebojí a postují své intimní „kojící“ chvilky, pod kterými se hemží pozitivní reakce. Dnešní doba jednoduše kojení fandí na rozdíl od dob našich matek a babiček. Ovšem, když vyjedete ze společensky přijatelných kolejí, nikdo nezůstane potichu. „Ty už nekojíš!“ vytkla Christie Teigen pod její fotkou, kde krmí několikaměsíčního synka z lahve.

Jednou jsem v herničce zmínila, že jsem musela v šestém měsíci přestat kojit. Hned se na mě sesypaly, že je to moc málo, že jsem měla pokračovat, protože takhle bude mít slabý imunitní systém, nebude mít dost vitamínů a dalších látek, jež může předat jen matka.

Jelikož jsou mé dceři nyní patnáct měsíců, mám již nějaké zkušenosti s příkrmy. Pro inspirace si sem tam chodím do skupiny na Facebooku Příkrmy pro miminka. Jednou tam jiná maminka zveřejnila recept pro roční batole, v němž byl česnek. No to byl oheň na střeše. Vlna negativních komentářů na sebe nenechala dlouho čekat. „Proboha, to nevíte, že česnek nebo cibuli nesmíte dávat dítěti do dvou let?“ ozývalo se ze všech stran dokonce i několikrát. Já být autorkou receptu, tak ztratím veškerou chuť k dalšímu sdílení.

Já jsem ve svém okolí považována za bio matku. A to jenom protože veškeré jídlo připravuju sama, jelikož máme skvělý parní přístroj, s kterým je příprava jednoduchá a rychlá. Tudíž naše Izie nikdy neochutnala jídlo z lahvičky nebo ovoce z kapsičky. Ingredience se snažím kupovat kvalitní, ale rozhodně není všechno z farmářských trhů. Takže nazývat mě jako bio eko matku je téměř až urážkou těch skutečných.

Očkovat, nebo neočkovat? To je v mém současném sociálním kruhu skoro až existenční otázka, jež provází řada rozporuplných emocí. Většina z mých přátel nechává své dítě očkovat. Občas si někdo postěžuje, že po očkování dítě začalo mít atopický ekzém nebo hůře spalo.

Odpůrci očkování jsou nyní hlasití téměř jak feministky. Diskuze jsou tak dynamické, že na Facebooku již existuje skupina NE(očkování), kde se třaskavé téma probírá nejen mezi maminkami a tatínky. Já se osobně přiznám, že se mi ze všech těch protichůdných informací motá hlava. Zprávy o tom, že očkování způsobuje autismus a různá postižení mě straší ve snech. Na druhé straně představa, že bych svoji dceru nenechala vůbec očkovat, mě děsí snad ještě více.

Naše miminko od narození odmítalo dudlík a jen pár dní po narození přišlo na to, že si sací reflex vybije na palečkovi. Přijde mi, že když dítě cucá dítě dudlík, tak to okolí tolik neřeší, naopak jsou za něj i rády, protože dítě spolehlivě uklidní. Tedy pokud už nechodí dítě do školky.

Ale copak ten paleček?“ to slyší naše Izinka docela často jak od známých, tak doktorů. U zubaře jsme ještě nebyli, ale jsme připravení, že to schytáme na celé čáře. Při hovorech s ostatními mámami mívám pocit, že dudlík je společensky přijatelný, protože se může dítěti kdykoli vzít. Ale paleček je špatný, i když plní stejnou funkci. Ten si může do pusy strčit kdykoli a klidně i špinavý.

Dalšími vděčnými tématy jsou nezbytně pleny, kde se řeší látkové nebo jednorázové, šátkování, barefoot nebo také spaní v ložnici či v samostatném pokoji. Jedno téma se mi ovšem zdá ještě dosti neprozkoumané – poporodní deprese.

Nepočítám-li hormonálně a fyzicky náročné šestinedělí, poporodní deprese na mě udeřily šest měsíců po porodu. Googlila jsem si zkušenosti ostatních maminek ve víře, že mi pomůžou se z těžkého období snáze dostat. Ke svému překvapení jsem toho moc nenašla. Toto téma zřejmě není přípustné ani v online světě. Přijde mi to škoda. Zažívá to každá druhá žena bezprostředně po porodu nebo několik měsíců poté jako v mém případě.

Maminky s malými miminky, zejména v zimních měsících, jsou odsouzené k tomu strávit většinu času doma. To je také důvod, proč jsou tak často na internetu. Chybí jim společnost a starý život, a tak se z nich stávají digitální matky, co od mobilu stěží odtrhnou oči. Jak z toho kola ven?

Napadá mě jedině, aby se mezi lidmi probíraly i stinné stránky mateřství. Že je v pořádku, když má na oblečení skvrny od oběda. Že prádelní koše můžou přetékat špinavým oblečením. Že je normální, když máma je unavená, neupravená nebo smutná. Protože v offlinovém světě se nic nedá vyretušovat.

 

 

 

Komentáře

Ještě tu nikdo nic nenapsal :(