Do Vietnamu za pár desetikorun? Žádný problém!

Léto v plném proudu a já denně závidím svým vietnamským kamarádům při pohledu na jejich statusy na facebooku, jak jedou do Vietnamu, jak navštívili tohle a tamto, jak jedli a ochutnali všechno možné i nemožné. Nostalgie téměř na denním pořádku! A tak jsem se jsem se rozhodla, že si zajedu do Vietnamu přímo tady v Praze. Jednoho krásného dne jsem vzala svoji kamarádku do našeho skrytého vietnamského města Sapa u Sídliště Písnice.

Sapa je ve Vietnamu turisticky oblíbené horské městečko na severu země, kde žijí národnostní menšiny jako H’mongové, Tayové, Daové. Žijí tu po skupinkách v rodinných klanech, užívají svůj jazyk, ctí své vlastní zákony, žijí dle svých tradic a zvyků a cizince tu možná někdy nevidí zas tak rádi (krom obchodních důvodů).

Svým způsobem je i česká Sapa (chcete-li vietnamské tržiště, město ve městě, český Vietnam town) místem, kde se schází menšina – ta vietnamská žijící v Čechách. Bavíme se tu vesměs vietnamsky, čteme si tu vietnamské noviny, chodíme k vietnamským holičům, jíme naše jídlo a nakupujeme naše ingredience. Svět okolo nás moc nezajímá, aspoň během doby, co jsme uvnitř něho.

Se Slobodankou jsme začali náš den návštěvou nové kanceláře Klubu Hanoi, který se přestěhoval přímo k tržnici, aby měl ke svým klientům a členům blíže (Klub Hanoi je občanské sdružení, jehož členy mohou být všichni, kdo se zajímají o Vietnam, jeho kulturu, historii a tradice a o život vietnamské komunity v České republice www.klubhanoi.cz).

Půjčily jsme si tu nějaké knihy, pokecaly s holkama a vyrušily je tak z jejich úředničení. Příjemné chvilky v klubu mi narušil jen starý, rozviklaný výtah. Z traumatické jízdy jsem se v příštích minutách musela léčit tradiční, lahodnou polévkou Phở Gà. A přitom výběr jídla nebyl až tak hladký :

Tak co si dáte, krasotinky, vítá nás postarší majitel bistra.
Dobrý den, já bych si dala pho ga.
Dobře a co si dá kamarádka? Ptá se mě pán vietnamsky.
Slobodanko, jíš kachnu?
Jo, miluju kachnu!
A chceš ty tenký rýžový nudle nebo tlustý nebo skleněný nudle?
Ty tenký.
Tak ona si dá bún ngan. Překládám krajanovi.
No ale měla to už někdy kamrádka? Oni to většinou Češi nemaj rádi, tuhle kachnu.
Slobodanko, a jseš si fakt jistá?
Jo, zkusím to.
A s jakýma nudlema že to chce?
Slobodanka ukazuje na tenké rýžové nudličky, ale u špatného pokrmu.
No vidíš, ukazuje grilované vepřové? Tak co teda chce?
Bún ngan, bože!
Ale opravdu? Kachnu? Jako fakt jo? A co když to nesní a vyhodí?
No tak si to s ní vyměním, svatá prostoto Ho Chi Minhova!

Jídlo bylo víc než znamenité a Slobodanka všechno, díkybohu, snědla. I majitel bistra si jistě oddychl.

Při zapití hlavního jídla zeleným čajem si Slo všimla, že na poličce v bistru stojí demižon a cosi v něm. A tak jsem Slo zasvětila do tajů vietnamské přírodní medicíny.

No někdo tam má naloženého mořského koně, kobru, ženšen, tak různě.
Neeee ! A to se pak pije?
No jistě, na koupání je lihu málo!
Neeee ! To bych v životě nevypila!
Ale to bys třeba i musela, kdyby tě na to pozval Vietnamec. Odmítnutí by bylo hrubé chování vůči hostiteli.
Ty jo, kobra jo. To je ale hrůza.
Tak někdo tam má třebas i placentu, ale to už je fakt extrém.
Bóžínku…

Po vysoce profesionální přednášce o vietnamských tradicích a zvycích následoval nákup vietnamských ingrediencí. Zavedla jsem Slo do největší prodejny na Sapě, kde seženete všechno. Od prasečích jazýčků, po čerstvé kraby až k voňavým bylinkám, které se prý pěstujou kdesi na záhoncích za Sapou a kde se o ně údajně denně starají mí krajané v tradičních kloboucích nón.

Slo valila oči, když viděla svoje k smrti oblíbené krevety stále se hýbající v malé vaničce. Začala lekce vietnamštiny a ukázka vietnamského koření, bylinek, zelenin a tropického ovoce. Úplně jsme zapomněly na košík, takže se za chvíli Slo potácela ke kase s plnou náručí rybí omáčky, mražených krevet, sušeného hovězího masa, žlutého manga, chilli a bambusu. Po cestě posbírala snad všechny svazky bylin, o které zavadila. Tak takhle asi vypadá šestileté dítě, když ho poprvé vezmete do lunaparku. Ještě pár rad k přípravě pokrmů a recepty k vietnamským dobrotám na konec (na blogu někdy příště!).

Pak jsem vzala Slo do různých hračkářství, drogerií a domácích potřeb, kterých se v Sapě za poslední dobu vyrojilo spousty. Kamarádka nechápala, jak ji ten nákup mohl stát tak málo.

„Tys ty kluky, prodejce musela nějak očarovat, aby nám dali nízké ceny! Počkej, já ti dnes vyberu nějakého ženicha.“

A tak se stalo, že vdaná ženská s dvěma dětmi chodila po Sapě, nakupovala a přitom mrkala na mladé Vietnamce. Bohužel/bohudík mi manžela nenašla, ale i tak jsme si krásný sluneční den užily. Skoro jako kdybychom byly ve Vietnamu.

raze
Pokud uvažujete o tom, že byste místo populárního Thajska pro změnu navštívili Vietnam, ale nejste si jisti, zda by to byly dobře investované peníze, doporučuji zajít do Sapy. Každý Vietnamec v České republice ví, co tato čtyři písmena znamenají. Sapa je malý Vietnam uprostřed Prahy.

Nejzajímavější je to tu v sobotu po poledni, kdy do zdejších velkoobchodů přijíždějí majitelé stánků a obchodů nakupovat nové zboží. Jsou tu restaurace, bistra a kolem spousta lidí, kteří klábosí o novinkách. Najdete tu i vietnamskou školku, překladatelské agentury, jazykovou školu, salony krásy, půjčovny šatů, kadeřnictví, herny nebo vietnamského zubaře.

Poslední dobou tu můžete narazit na stále víc Čechů. Někteří nakupují zboží, jiné sem přivedly nostalgické vzpomínky na Vietnam a vůně proslulé „pho bo“, nudlové polévky s hovězím masem. Pokud se zde zrovna nebudete ptát lidí na jejich povolení k pobytu, tak si vás ani nevšimnou a můžete tu prožít příjemné odpoledne v docela asijské atmosféře :-).

Jak se tam dostat? Z pražské stanice metra Kačerov autobusem 113 na zastávku Sídliště Písnice. Pak přes vrátnici – nemusíte se bát, vstup volný pro všechny, prostě následujte Vietnamce.