Jak to vypadá, když se potkají dvě Vietnamky?
„Ahoj!“
„Jsi přibrala, co?“
Žádné jak se máš, co je nového. Prostě a jednoduše vám do obličeje vpálí, že jste tlustá.
A běda, jestli jste od posledního setkání zhubla. To se na vás vrhnou jak slepice na zrní po týdnu hladovky a za každou cenu chtějí vědět, jak jste zhubla a jestli jste u toho musela i cvičit.
Vietnamky jsou posedlé svým vzhledem. Modelky Victoria Secrets hadr. Vietnamky mají velmi často poruchy příjmu potravy. Není se čemu divit, když je číslo na váze pro vietnamskou komunitu tak důležitá a často probíraná.
Já jsem naštěstí žádnou anorexií ani bulímií netrpěla. Nicméně poslouchat ty kecy během puberty nebyl žádný med. Dneska už jsem nad tím vším povznesená, ale během dospívání jsem z toho měla docela trauma.
Moje postava, na české poměry naprosto normální, je totiž pro naše vietnamské známé vděčným tématem. Moc velký břicho, moc tlustý lýtka, moc svalnatý ruce, na Vietnamku moc velký hrudník, na takovou výšku moc velký stehna. Eee? Ale řasy mám docela v pohodě, ne? Tam jsem nenabrala ani deko, fakt.
Kupodivu moji váhu s oblibou komentují nejen ženský, ale i chlapi. A to třeba i prodavači ve Vietnamu, kteří mě znali sotva pět minut.
Nejhorší vzpomínky mám na vietnamské svatby v Čechách. Většinou jsem seděla mezi extra hubenými Vietnamkami v úzkých minisukních a sexy topech, co u každého sousta zdůrazňovaly, že se teda rozšoupnou, ale fakt jen výjimečně. Bože, ženský, bůh stvořil zmrzlinu, aby byl svět sladší, ne depresivnější!
Ještě lepší je někde hromadně vařit ve společnosti vietnamských maminek a tetiček. To se dozvíte, kdo kde zase přibral. A jak by jí to slušelo, kdyby zhubla tak pět šest kilo. Ano, to by byl z ní hnedka nový člověk.
Jednou ke mně přišla jedna teta, která je posedlá dietami a stárnutí je pro ni sprosté slovo. Prý bych měla míň jíst a zhubnout ty pneumatiky na břiše. Že ona, když shodila ty špeky u žeber, se teď cítí hned sebevědoměji. Chudinka asi očekávala, jak budu celá žhavá na ty její hubnoucí recepty. Místo toho jsem se jí vysmála do očí s tím, že se sebevědomě cítím i se všemi svými Michelinkami.
A víte, co je na tom všem nejlepší? Že oni to Vietnamci vůbec nemyslí zle. Když vás upozorní na to, že jste moc tlustí nebo moc hubení, tak tím dávají najevo, že jim na vás záleží. Ani je nenapadne, že byste se taky mohli urazit.
Takže až půjdete příště ke starému Nguyenovi pro tabulku čokolády a on Vám řekne, že byste si raději měli koupit jablko, tak se neurážejte. Myslí to s vámi dobře.
Komentáře
15 Komentáře k "Jsem tlustá Vietnamka. No a co?"
Já žila v domnění, že tlusté jsou Mongolky (ale převážně ty starší) 🙂 V Pardubicích se jich pohybuje dost
Je Pardubice, moje milovane mesto, kam jsem jezdivala na koncerty a jazykove kurzy
Když jsem přijel poprvé do Hanoje skoro jsem se lekl, když v parčíku u jezera se želvou se na mne vrhlo asi 5 mladých vietnamek a všechny chtěly foto. Později jsem poznal, že to hlavní je balonek na mém bříšku, Happy Buddha. Dnes, po více než 15 návštěvách Vietnamu mám radost, že alespoň někdo, moje žena mi říká zhubni a nežer, mi neříká nic o dietě. A když přijde další obdivovatelka s prosbou si pohladit baby, říkám jí ne ne baby, ale slon. A chobotek už kouká….
Haha, tak to máte stejnou taktiku jako můj muž 🙂
Ahoj Dương, jsem taky Vietnamka, ale nesdílím s tebou stejný názor, obecně si nemyslím, že Vietnamci na tolik řeší svoji váhu jak píšeš, ano některé povrchní slečinky a některé paní přehnaně řeší svůj vzhled, stejně tak i některé češky. Pravda je, že věty jako „nepřibrala ses“ mi také pokládali, brala jsem to normálně – když to byla pravda, řekla jsem tomu člověku, že má pravdu, že ráda žeru, pokud ne, říkám že tahle jak vypadám jsem vždycky byla. Co mě vždy 100% rozchází, byly otázky typu: kdy se vdáš? Kdy budete mít dítě? Atd…
Super, vždycky mi to dělá děsnou radost, když mi píšou Vietnamci svůj pohled na věc. Nemám patent na žlutou pravdu a je dobře, že to píšeš. Napadá mě jen to, že buď jsi neměla od malička kila navíc, nebo nemáš v okolí takové sebestředné holky a ženy (gratuluji). Nebo jseš neprovdaná a bezdětná. Mně se na váhu ptaly i v době, kdy jsem ještě neměla manžela a dítě na cestě :))
Nedávno jsem se vrátila z dovolené ve Vietnamu a pravdou je, že jsem si se svou slovanskou (ačkoli mám z poloviny německé kořeny) postavou nepřipadala vedle ultraštíhlých Vietnamek právě nejlépe. Když jsem si prohlížela v obchodech šaty, v úvahu připadaly pouze ty v kategorii XL, které mi připadaly střihem spíše na starší paní, a přitom u nás nepatřím mezi tlusté a nosím evropskou 38. Jenže takhle úzké boky a stehna, jako mají ony, jsem neměla snad ani v dětství. A copak teprve můj manžel! Tomu pro bříško, které mu za 10 let našeho manželství narostlo, jedna masérka ze salonu na pláži v Hoi An řekla, že vypadá jako „Happy Buddha“ :-))). Dodnes se tomu spolu smějeme. Vietnamky ho běžně poplácávaly po břiše. Nevěděla jsem, že být stíhlá/štíhlý je ve Vietnamu takové téma.
Tak to Vás chápu. Já jsem si tam vždycky připadala nepatřičně a za svý kila navíc se i styděla. Dnes už to neřeším a taky se tomu směju, když mi říkají, že se na tom Západě mám dobře, a jsem dobře živená 🙂 Dokonce se najdou tací, co mi ty proporce závidí. A propos, mému muži taky ve Vietnamu říkali Happy Buddha, což je vlastně strašně pozitivní. To znamená, že je je šťastný, užívá si života, může si dopřát dobré jídlo. Moji příbuzní mu i hladili bříško a všichni jsme se u toho smáli. A ano, být štíhlý/štíhlá je ve Vietnamu velké téma. Ještě víc než tady v Evropě, řekla bych. Ale tam je to měřítko trošku někde jinde :).
No teda, to jsem netušila. Nepamatuji si, že bych kdy viděla tlustého Vietnamce, myslela jsem si, že se umějí vyváženě stravovat, na rozdíl od nás. A že by to takhle řešili, to mě nenapadlo vůbec, ale co, každej máme něco, jsme jenom lidi. 😀
Tlusté Vietnamce teď potkáte celkem běžně. Já jsem viděla i opravdu obézní. Ale spíš ve Vietnamu než tady v ČR. A hlavně děti tam děsně tloustnou, od té doby, co i do Vietnamu pronikly kvalitní mléčné výrobky.
Tak to jsem vůbec netušila 🙂 Proto teda nejsou tlusté Vietnamky. 🙂 Tak to já raději přestanu chodit do krámku, celý rok tam chodím pro čokoládu 😀
Jen tam choďte pro ty čokošky, žijete jen jednou. Já pokaždý když si kupuju čokoládu si říkám: „Až budeš na smrtelný posteli, budeš si říkat škoda, že jsem nedržela víc dietu? Nebo si řekneš, jo, užila jsem si ten život se vším všudy.“ 🙂 Jíst, cvičit a užívat si každý sousto. To je moje motto 🙂
WOW!
Není nad upřimnost.
Vietnamci mají vždy tu vlastnost,vyzdvihovat to nej na vás.A když tam nejste i to ne tolik dobré.
U dobrých přátel máte šanci že vám řeknou vše.
Posedlost vzhledem je tak patrná že i u se dovíte že by ste měli být o něco vyšší,i když oni sami mají třeba metr padesát.
Nejlepší je neřešit nic.A když mají starost ať napíšou do Bravíčka.
Přesně tak. Nicméně jsem přišla na to, jak reagovat na poznámky, že jsem ztloustla: „Já nejsem tlustá. Já jsem gurmán.“ Bart Simpson to prostě umí 😀 Jinak dietám nevěřím. Lepší se pořádně najíst a pak to jít vypotit na kickbox 🙂