Hledání kořenů

Léto, čas dovolených. A já na dva měsíce dávám sbohem svému domovu v Čechách, abych se po čtyřech letech vrátila ke svému druhému domovu ve Vietnamu. Ha Noi pro mě není jen hlavní město rodné země. Narodila jsem se přímo tady. Místní atmosféra je úplně jiná než v české metropoli. Ha Noi nikdy nespí. V noci je tu rušno skoro stejně jako ve dne. Obchody, restaurace, bary jsou plné skoro nepřetržitě.

Mnohé z nich jsou provozovány přímo doma. Nikdy se vám nemůže stát, že byste měli hlad či žízeň a neměli kam jít.

V Ha Noi si každý přijde na své. Na noční vycházky s přáteli jsou tu noční trhy – největší je asi Cho Dong Xuan, kde se dá najíst i nakoupit.

Pohledy na břehu jezera Ho Tay nebo Ho Hoan Kiem jsou stvořené na romantickou procházku.

Jedním z mých nejoblíbenějších míst ve městě je Ho Tay, kde stojí i vyhlášená restaurace se specialitami z mořských plodů. Neznám lepší pohled na noční Ha Noi než z této budovy. Navíc když vám na stole voní talíř s bánh tôm – krevetami v těstíčku.

V Ha Noi je spousta muzeí a galerií. Nejnavštěvovanější je mauzoleum Ho Chi Minh, ve Vietnamu milovaného strýčka Ho. Součástí prohlídky mausolea je starý domek, kde strýček Ho žil. Jeho věci jsou ponechány přesně v původním stavu – i pantofle, klobouk, pera a knihy.

Dům mé babičky stojí pár set metrů od mausolea. Vzpomínám si, že jako malou mě rodiče brávali k mausoleu. Před budovou je totiž velký, pečlivě pěstovaný trávník s chodníky. Lidé z Ha Noi sem chodí se svými ratolestmi hrát a povídat.

Dalším zajímavým místem je nejstarší univerzita Van Mieu. Během zkoušek sem studenti chodí mimo jiné proto, aby si pohladili želvy, které mají přinést štěstí ve studiu.

Asi dvoumilionové město se poslední dobou stejně jako celý Vietnam neskutečně rychle rozvíjí. Ještě před pár lety bylo vzácné spatřit na ulici auto, dnes jsou všude.

Často uvidíte v ulicích lidi se zakrytými tvářemi. Jednak je to ze zdravotních důvodů, jelikož vzduch v Ha Noi je plný prachu. Jednak Vietnamky dbají o svou pleť a narozdíl od bronzuchtivých Evropanek touží mít co nejbělejší pleť. A proto se chrání rouškami, klobouky a dlouhými rukavicemi.

Rušno, přelidněno, hlučno, spěch, jízda bez předpisu… to je doprava v Ha Noi. Přecházení přes silnici je pro Evropana skoro sebevražda. Dokonce se mi jednou stalo, že když jsem šla s dědečkem po chodníku, tak do mě vrazila starší paní na motorce a ještě mi vynadala, ať nepřekážím. Na druhou stranu, ve Vietnamu nikdy nemůžete usnout za jízdy. A občas, když stojím na červené, klidně se s někým dám do řeči. V Ha Noi se prostě nikdy nenudíte.